Zahran "Vědma" za hranou (Zápis 3.)

Po návštěvě Báry neřešila Hana žádná dilemata dlouho. Zcela jednoznačně chtěla peníze a nelámala si hlavu tím, že je možná na důležitém rozcestí. Jelikož peníze v tomto divném světě potřebuje skoro každý, protože jsou krví tohoto systému, musela si je nějak opatřit. Viděla pouze své problémy a skutečnost, že tato nová volba ji posouvá na velice pochybnou výhybku, to ji vlastně ani nenapadlo.  

A že stojí před výhybkou jako mnoho a mnoho dalších a její volba má prokázat, co preferuje a kam až je schopná kvůli sobeckým důvodům zajít, to ona nevěděla. Ale vědělo to mnoho jiných, kteří vůbec nebyli vidět a přesto se jejího rozhodování tak trochu zúčastnili. Volba však byla na ní.

Hana nemohla večer usnout, byla plná myšlenek týkajících se její nové plánované obživy, až si nakonec pro inspiraci pustila noční televizní vysílání, kde kartářky pravidelně zodpovídaly dotazy diváků.

Na obrazovce byla právě podivná dlouhovlasá vyžilá paní, která působila tak prazvláštně, až to bylo matoucí. Hana uvažovala o tom, proč je tak divná, čím přesně to je. Ale nepřišla na nic. Osobně jí byla protivná, doufala, že takhle vypadat nebude. Když si odmyslela televizní vnucování a manipulaci vedoucí k tomu, aby lidé volali a volali a přicházeli během hovoru o tisíce, zdálo se jí, že věštci jsou celkem odvážní v tom, co si dovolí říct. Jedna z těch ženských přímo excelovala, ale v jejím případě si Hana nemyslela, že jde o podvodnici.

Když seřadila v duchu všechny, co zatím viděla a trochu si je pamatovala, považovala za podvodnice polovinu z nich. Ale na některých bylo něco zvláštního a docela věřila tomu, že jsou pod vlivem jakési síly, nebo jsou skutečně něčím inspirované a mají do něčeho vhled. Ale co to opravdu je?

Jsou paralelní časy a prostory? Nebo je jen jeden lineární tok času a jeví se nám jako realita a oni do toho mají možnost nahlédnout? Nebo někdo jim dává informace a lidé nemají sami od sebe tuto schopnost?

Mohla samozřejmě přečíst dalších dvacet knih, ale stejně se jí zdálo, že jeden kopíruje druhého, teorie si vzájemně odporují a nesmysly v teoriích bují jak houby po dešti. Tudy cesta nevede, musí to vyzkoušet sama a uvidí, k čemu se propracuje vlastním bádáním.

Zapnula si počítač, jedním uchem poslouchala dlouhovlasou vědmu a druhou částí pozornosti hledala nějakou službu, kde by zadala rychlý tisk vizitek. Zdálo se, že není nic snadnějšího a vše lze zařídit online hned. Dokonce bylo možné vyzvednout si je zítra v provozovně nedaleko, takže může hned začít.

Když vybírala obrázek, který by dobře vykreslil službu, kterou bude svým klientům nabízet, připadalo jí až směšné, jak se každá kartářka ohání tajemnými symboly a vším temným. To bylo zvláštní, protože není už taková doba, kdy se očekává, že z temné strany by přicházely informace. Naopak, je doba, kdy spojení s anděly a duchy a Plejáďany a Kristem a tím či oním…, má kde kdo. To, co bylo dříve natřené na černo a nějaké lidi to lákalo vždy, dnes je vesele natřeno všemi duhovými barvami a mluví se o silách světla.

Hana si vzpomněla na dobu, kdy lidé, kteří slyší hlasy nebo vidí něco nepřirozeného, byli zavíráni do blázinců. A dnes? Vydávají knihy, pořádají semináře a ostatní za to všechno rádi platí a ještě si nechávají podepsat knihy. Stačí se podívat do jakéhokoliv esoterického knihkupectví a je vidět hned, co je populární. Co se stalo, proč došlo v relativně krátké době k takové prudké změně?

Dneska každý druhý z oboru mluví s Archandělem Michaelem, nebo se skřítky a vílami, ale co se vlastně dozvídají? Asi to, co nedávno. Že všichni zde převibrují někam jinam a tady zůstanou jen ničitelé země… To bylo taky dobrý fiasko, usmála se Hana, když si vzpomněla na závěr roku 2012 a reakce těch zklamaných.

Hana začala cítit odpor k tomu všemu a dokonce i k lidem, kteří k těmto nesmyslům tak vzhlíželi. Vlastně jako kdyby sami hledali, komu můžou zaplatit za iluze. Komu můžou zaplatit za ztrátu svobody, po které předtím tak prahli. Děsný. Možná jim dokonce posloužím tím, když jim skoro nic neřeknu a vezmu si jen ty prachy. Stejně by je dali nějaké jiné kartářce a dopadlo by to možná stejně. Jako ta Bára, pravidelně předá kartářce tisícovku a šla už někdy věštbu, kterou dostala, reklamovat?

Sestavit vizitku online bylo jednoduché, zaplatila hned kartou a rozhodla se nepoužít obrázek žádný. Nebude dávat žádný pitomý křišťálový koule na vizitku, která má být jen orientační. Vlastně možná je to i lepší, protože ona se bude vnucovat nenápadně a okatě tajemná vizitka je jasná. Raději ať to vypadá, že jiné vizitky než klasické nevlastní a nemá ani žádné velké úmysly někomu nabízet věštbu. Ano, to je správný postup. Bude to dělat tak, že o věštění neprojevuje žádný větší zájem, ale bohužel nemůže jinak, než tedy výklad z karet nabídnout. V tom se bude cítit i lépe, spíš to dokáže zahrát, pomyslela si.

Když bylo hotovo, ještě chvilku poslouchala televizní vědmu a všimla si, že za symbolikou karet viděla něco jiného. A zrovna jí nějaká paní dává další otázky, aby měla jasněji okolo domku, který chce prodat asi za hodně a slevit se jí nechce. To je tak průhledný…. Říkala si Hana a šla raději spát.

Ani si nevšimla, že v průběhu večera se propracovala k docela nepříjemné náladě, kterou běžně nemívala. Myšlenky jí šly, měla pocit, že vše se dá analyzovat, vše se dá pochopit a nějak zařadit. Sebevědomí měla nezvykle vysoké, pocit vlastní inteligence značný a strach skoro žádný. Jen to nesmí přehnat a nesmí se nechat vylákat na diagnostiku. To by mohla být ošemetná záležitost, pomyslela si závěrem a celkem v klidu usnula.

°°°°°°°°°°°

Ráno bylo krásné, chvíli mlhavé, ale na říjen byl dost teplý vzduch. Telefonem si ověřila, zda-li vizitky je možné již osobně převzít a bylo jí řečeno, že vše je prý už připravené. Neváhala tedy, sama se těšila jak to rozjede, protože pochybnosti o lidských sklonech radit se s vědmami opravdu neměla. Naopak, lidé, zejména ženy, je vyhledávaly odjakživa a nebýt biblických varování a hřímání kazatelů, byla by to naprostá samozřejmost už dávno, což vlastně vždycky byla.

Vizitek si nechala vytisknout pět set a líbily se jí. Předpokládala, že jich pokaždé rozdá docela dost, ale peníze budou zpátky až po první konzultaci s klientem, což snad bude brzo. Z dobrého rozmaru hned zakoupila i nový a pěkný plánovací kalendář i když se na letošek už moc nevyplatí. Ale co, musí si někam zaznamenávat schůzky, čísla a taky výdělky. Na to si schválně koupí notýsek speciál, rozhodla se hned a udělala si další radost v podobě pěkného bloku, vázaného ve falešné hnědé kůži.

Teď to ale bude horší, kde začít? Má jít skutečně do tržnice? Je tam hodně lidí na jednom místě, asi by to bylo výhodné. Ale měla by začít hned a využít každou příležitost, která ji napadne. Předstírala, že si prohlíží ve vitríně různé tiskoviny pro podnikání a po očku omrkla mladíka, který stál za pultem, protože nemohl odejít dozadu kvůli ní.

Hledala nápad a ten přišel. Všimla si totiž předtím, že má hodně okousané nehty na rukou a když s ní mluvil, kousal se do rtů, zatímco uhýbal pohledem. To by šlo, napadlo ji a samotnou ji překvapilo, že není vůbec nervózní, ale spíš ji ta situace láká jako výzva. Vyloženě toužila po tom, aby ho nějakým chytrým, nebo třeba i prostým způsobem oslovila. Chtěla využít jako téma jeho nehty, ale napadlo ji něco lepšího.

„Spadla vám vizitka,“ řekl mladý nejistý muž hned poté, co ona záměrně jednu z balíčku upustila. Předstírala ještě, že si je kontroluje a manévr hned napoprvé se jí podařil.

Rozhlížela se schválně jiným směrem, na což mladík reagoval tak, že místo dlouhého ukazování raději vizitku sám ze země zvedl.

Když jí kartičku s jejím jménem podával, zatvářila se, jako když jí právě něco došlo a jen se dívala.

Mladík neměl na výběr a tak musel sekundu čekat, až Hana zareaguje a vizitku si převezme.

„Víte co, občas se mi to stává a vizitka spadne přesně tam, kam má. Jen jsem to nečekala tady. Půjčte mi ji!“

Mladík nechápal, ale vizitku jí podal, což stejně dělal.

Ona zatím rychle vytáhla z pláště propisku a na zadní stranu napsala jen – Poradenství 5.11.2014.

“Myslím, že to budete potřebovat,“ řekla stručně a v pohybu, jako že už velice spěchá.

„Tomu nerozumím, proč je tam to datum?“ zeptal se sice správně mladík, ale úplně opominul to, že mu nabídla nějaké konzultace.

„Myslím, že to budete potřebovat do toho data a raději moc neváhejte, protože je to už za tři týdny. A také si přestaňte kousat ty nehty, zbytečně jim dáváte další podnět k napadání.“

Stál s vizitkou v ruce, koukal jak zmizela ve dveřích a nechápal, co se to tady odehrálo. Co by se mu mělo stát do 5.listopadu? Vrátil se zpátky za pult, díval se chvíli na vizitku a pak ji raději odnesl hned na své místo. Napadlo ho sice, že ji vyhodí do koše, ale také ho napadlo, že to nebyla asi náhoda a že si vizitku raději nechá. Po krátkém přemýšlení se rozhodl vložit ji přímo do peněženky k platebním kartám, doma si ji pak hodí do šuplíku.

Co to říkala o těch nehtech? Jak může vědět, že ho máma tak trochu fackuje ještě teď, když ho přistihne při tomto zlozvyku u počítače? Divný. Na vizitce nebylo nic konkrétního, jen slova „OSOBNÍ KONZULTACE, Telefonická domluva předem nutná“. A pak číslo, jméno Hana Zitová a to bylo vše.

No alespoň, že tam nemá křišťálový koule a jméno Hanach Havron Zachraeláš. Zasmál se tajemné zkomolenině, co vymyslel a zasunul vizitku do peněženky. Byla mu docela sympatická a jestli dělá nějaký poradenství, lepší než nějaká zatuchlá bába s vycpaným kocourem.