Při zabíjení většinou předstírám, že jsem na procházce a pískám si

Samozřejmě nejde o vybíjení lidí ale slimáků. Když se mi poštěstilo a konečně jsem se dočkala vytoužené zahrady, prosekala se džunglí...

...ukázalo se, že máme celkem pěkný kus země a mohu si konečně pěstovat, co budu chtít.  Zahradní práce mohly začít a také začaly. Co mě trochu znepokojovalo,  bylo značné množství slimáků, ale tak nějak jsem doufala, že se jejich počet podaří regulovat. Zatím jsem neměla nic nasázeno, takže mi až tak nevadili.

Druhý rok už to bylo horší, sežrali mi skoro všechno, co jsem zasadila a to mi vcelku vadilo, protože v naší jílovité zemi to byla dost velká lopota.  Kupodivu nesežrali sazenice rajčat, rajčata zničila až plíseň. Co mě zaujalo, malé plody dýní ještě dokázali prohryzat, ale když dýně přežila pár dnů obalená punčochou,  nebyli se již schopní do ní zavrtat kvůli silnější slupce

 Nevzdávala jsem se ale a sbírala jsem tu nesympatickou havěť za účelem zavraždění do kýble.  Zdálo se mi, že jejich počet je zredukován, ale to jsme se spletla. Uprostřed léta, když hodně pršelo, úplně jsem se zděsila. Byli všude, dokonce lezli i po suché omítce dva metry vysoko.  Kam lezli, to nevím.

Nebavilo mě už ohýbat si hřbet, navíc jsem se na ně nechtěla už dívat. Vzala jsem násadu od mopu, starou, asi deset centimetrů širokou škrabku na odstraňování malby a za pomocí kvalitní lepící pásky jsem  obě části spojila.  Vznikla zajímavá zbraň, kterou jsem přibrousila starou a hrubou dlaždicí.  A pak jsem šla chladnokrevně do akce.

Procházela jsem se po zahrádce a když jsem nějakého šmejda zahlédla,  cvakla jsem ho energicky  mým „ rozdělovačem“.  Raději jsem si ani nevzala brýle, protože to byl odporný pohled.  Byla čertvě posekaná tráva, zrzavci byli pěkně vidět a já chodila a chodila a chodila.  Za pět hodin, během kterých stále mžilo a bylo hodně temno, zabila jsem těch nenažranců 2000.  Viděla jsem, že se na mě sousedé dívají z okna a nechápou, co tam dělám.  Protože mi bylo trochu trapně za to vraždění, tak jsem si nenápadně pískala, jakože nic.  Přitom jsem myslela na buddhisty, hinduisty a karmu. Hodně jsem při tom doufala, že nic takového neexistuje.  Asi třikrát jsem si musela přibrousit zbraň a očistit ji od slizu hrstkou posečené trávy.  Vybavilo se mi, že i ve filmu jsem viděla, jak bojovník otíral meč stébly trav.

Každá ta slizka je prý schopna naklást přibližně 400 vajíček těchto nenažranců a tomu já věřím, protože jsou strašní. Během noci prý ujedou bez problémů padesát metrů a to znamená, že během noci sem přijíždějí další a další ze sousedního neudržovaného pozemku, ve kterém mají trvalou a bezpečnou líheň.  Tak nevím. Snad abych spala ve dne a v noci stála s baterkou a svou zbraní u plotu.

Ale i po tomhle velkém loňském masakru, který si budu pamatovat do smrti, sežrali mi letos polovinu jahod, všechnu sadbu a dokonce se váleli v mladých bramborách a žrali a žrali a žrali. Obávám se, že končím se zahradničením, protože je prostě nezvládám.  Má někdo nějakou dobrou radu?  Kromě betonu, kachen, soli, škrabky, elektrického ohradníku, piva, granulí, pilin, popela, jehličí, vápna a hlístic?  Nešlo by jim to nějak rozmluvit bez alkoholu, jedu, elektriky a rozdělovače?  Jestli ne, tak to jsem prohrála, protože žrádlo jim sázet nehodlám a kombinace všech těchto metod mi přijde docela nákladná a hlavně časově náročná. To si snad tu zeleninu koupím v obchodě a slizky ať dělají co umějí.

Zdroj obrázku:

http://cgterminal.com/wp-content/uploads/2011/10/Cinema-4D-How-to-make-a-Grass-Patch-with-the-Extrude-Deformer-Tutorial.jpg