Zahran "Vědma" za hranou (Zápis 14.)

Do zelena vybarvený opilec Jiří Hudeček - alias Fejk se probudil. Obličej měl značně zmuchlaný, protože byl zabořený do velmi podezřelého šedohnědého polštáře, který ještě nikdy nepral.

Ne, že by ho vyprat nechtěl, napadlo ho něco podobného už vícekrát, ale pak zase zapomněl. Vlastně si vzpomněl jen tehdy, když ho zahlídnul ozářený sluncem, což se stávalo opravdu vzácně a to ze dvou důvodů. Jednak se po nějakých blbostech nerozhlížel a polštáře ho nezajímaly a pak, málokdy byl doma, když do bytu svítilo slunce. Takže… polštář, nepolštář, trocha špíny nikoho nezabila a imunita se potřebuje setkat se vším. Je to lepší než očkování, říkával často.

Chvíli trvalo, než si uvědomil, že má vlastně malér a bude muset být dnes akční. Možná už nabourané auto někdo našel a budou ho shánět policajti nebo alespoň šéf, až zjistí, že podnikové auto někdo ukradl. Co by se stalo, kdyby sem teď vpadli? Hrozí nějaké riziko, že by ho prokoukli? Ožral se, ale to nevadí, to nemá co dělat s tím, že někdo ukradl auto. I kdyby cokoliv v autě měl tak to nevadí, jednalo se o jeho služební auto, takže se sotva někdo může divit. Co dál?

Karel nic neví a Degen by už ze zásady policajtům nic neřekl. Chová se při výslechu vždycky jako Fučík a děsně si to užívá. A i kdyby něco proflákl, je to takovej exot, že by ho policajti nechtěli ani poslouchat. Lepší jakýkoli případ uzavřít, než jednat s Degenem, zasmál se té představě Jiří alias Fejk.

Jiří Fejk Hudeček měl kromě do masa okousaných nehtů ještě jednu zvláštnost. Totiž tu, že se stále nemohl rozhodnout mezi tím, jestli bude opilec nebo raději rybář, nebo oboje. Nadmíru ho bavil rybolov a když ho to chytlo, byl schopen jezdit po republice, lovit, spávat, kde se dalo a prostě žil jak na divoké Aljašce, když byl čas. Těchto období měl ale méně než těch chlastacích, protože jakmile chytil tzv. slinu, nějak to neuměl zastavit a pak se jeho život odehrával značně nekoordinovaně. Měl co dělat vůbec zvládnout základní povinnosti. Zatím mu vše jakž takž vycházelo, včetně své vedlejší výdělečné činnosti, ale bylo to už jenom o chlup a mnoha lidem už drásal nervy svou nespolehlivostí.

Jeho vedlejšáček spočíval v tom, že vyráběl falešná nebo spíš neoficiálně objednaná razítka, která pak sloužila mnoha lidem k tomu, aby do účetnictví bylo možné zahrnout kdejaký podvodný papír coby náklady.

Razítka uměl dobře a ještě k tomu si vytvořil pěknou sbírku všelijakých předloh dokumentů a různých dokladů z celé Evropy, aby měl nejen jejich razítka, ale i paragony a další nutnosti. Ty pak v práci vesele tiskl, když byl klid a k tomu dodal razítko dle klientových potřeb. Všechno krásně fungovalo, pracoval kousek od centra a sraz se zákazníky míval přímo v KFC kousek od firmy. Výdělek to nebyl kdovíjaký, ale klientelu měl a hospody ani rybolov nejsou zrovna zadarmo.

Jenže teď bude možná lepší, když svoje fidlátka na chvíli přestěhuje do bezpečí. Vzpomněl si zase na tu divnou, i když fešnou poradkyni a její záhadné datum 5.11. Kdyby včera na to nemyslel, asi by nesáhl po flašce, protože měl v úmyslu ráno vyrazit na ryby. Jenže po flašce sáhnul a pak debil jezdil autem. A teď aby se raději zbavil těchto materiálů, protože ho mohl šéf na hodinu vyhodit a stěhování všech inkriminovaných věciček by asi nepřehlédnul. Musí jednat raději hned.

Kdyby byl šéf ve firmě, řekne, že se ztratilo auto a jde to nahlásit, nebo něco na ten způsob. To by šlo. Pro jistotu se hned oblékl, kousl si nějakého starého pečiva u počítače, ale podle skousnutí tak staré zase nebylo. Že by to kupoval v noci? No, to jedno. Raději přemýšlel, jestli neudělal v úvahách chybu a není v celé té jeho konstrukci logická díra.

°°°°°°°°°°

Jana se pustila do výroby rychlého koláče dle odzkoušeného receptu, aby měla co nabídnout návštěvě, i když tchýni by nejraději poslala do háje a to hodně daleko. Momentálně si ta jedubaba povídala něco s malou, zatímco tetička vyklidila pole a na chvíli šla k sousedce, která ji na šálek čaje již delší dobu zvala. Tetičce se nechtělo, když si ale mohla zvolit mezi jedním či druhým zlem, vybrala si sousedku, která byla pouhou škodolibou drbnou, oproti té amorální obludě, která byla u ní na návštěvě.

Jana, která právě zasypávala povrch koláče cukrem, který měl trochu zkaramelizovat, zalitovala v duchu, že neexistuje jed, který by mohla beztrestně na tchýni použít. Je neuvěřitelné, kolika lidem je schopná jedna osoba otrávit den, týden, rok a možná celý život. Kolika lidem kazí život? Pěti, deseti? Své jedy trousí všude možně a je dost aktivní nejen v celé vesnici, ale i mezi obchodními partnery a tak dále. A nenechá na nikom nit suchou. Všechno infikuje. Je to opravdu k nevíře, co kolem sebe zasévá.

Protože žádný jed neměla a bála by se použít dokonce i projímadlo, do koláče nic nepřidala. Slyšela ale v seriálu Big bang theory, že chryzantémy jsou jedovaté. Možná by měla uklohnit speciální nádivku z těch chryzantém, které přinesla ta mrcha jen proto, aby mohla tetě připomenout její přicházející smrt. Strašný.

„Kde je tetička?“ zeptala se tchýně, která potřebovala, aby se záležitosti hýbaly, protože nepřijela pro zábavu, ale zapůsobit.

„Musela jít něco řešit k sousedce,“ neprozradila pravý účel úniku tety.

„Doufám, že se brzy vrátí. Ke které sousedce?“

„Já nevím,“ zatloukla vše Jana, protože nechtěla být účastna dalších trapných scén.

„No dobře a kdy pojedeš domů? Mimochodem, až to dopečeš, ráda bych, abyste mě obě provedly po Hradčanech. Také bychom měly zajít do kostela, určitě jsi tento týden nebyla. Škoda, že tu teta není, potřebovala jsem s ní mluvit kvůli léčbě. Mám totiž kontakt na jednu léčitelku, která je vyhlášená a slíbila mi, že by tetičku vzala do léčení. Rozhodla jsem se vše zaplatit, i když tyhle metody většinou moc neuznávám. Přeci jen je to tvá jediná příbuzná od smrti chudáka maminky. Ale potřebuji její rozhodnutí co nejrychleji, má nabitý program.“

Jana uvažovala, jestli má pro tetu hned skočit, ale něco se jí nezdálo. Že by tchýně chtěla zaplatit někomu léčbu? Má zánět mozkových blan, nebo co? Ona, která si dala záležet, aby přivezla jenom padaná jablka, těžko mohla někomu chtít něco zaplatit.

Jako kdyby tchýně viděla do myšlenek Jany, rychle dodala:

„To se divíš, že? Ále, tak jsem ti přemýšlela, všichni jsou nemocný a zdraví je jen jedno, zatímco peníze tu budou i po nás. Víš, že když jsem velkorysá, tak jsem prostě velkorysá a tak to má být. I Milanovi jsem zaplatila lázně, protože ho chudáka bolí záda a musí se dát do kupy přes zimu, když na jaře začne znova ten kolotoč.“

„Lázně? A kdy pojede do lázní?“

„No, už brzo, v listopadu. Vlastně už za pár dní. Proto bych potřebovala, abys byla doma, a když tě tetička potřebuje, dalo by se vše zařídit tak, že by byla u nás, v pokojích pro hosty. Stejně ta léčitelka bude bydlet v penzionu kousek od náměstí a bude tam léčit celý měsíc nějakýho ministra. Ale k tomu si může přibrat zhruba tři další pacienty na každodenní kůru. Plus občas něco menšího. Ale více lidí vzít nemůže a tetička by k ní musela chodit každý den po dobu jednoho měsíce. A v penzionu dělají i koupele, masáže, aromaterapii. Takže vše v jednom. Lázně by ji nezachránily, léčitelce se to ovšem podařit může. Má veliké renomé,“ zakončila tchýně svým oblíbeným slovem, zatímco se prohlížela důkladně v zrcadle v předsíni.

Janě pořád něco smrdělo, ale představy v její mysli nakonec zvítězily a myšlenka se jí nejen zalíbila, ale pocítila radost a vděčnost za to, že tchýně chce udělat něco tak dobrého.

„Já asi pojedu, nejspíš tu nejsem až tak vítaná a to mě mrzí. Ale na světě to tak chodí, že dobré se zlým oplácí. Zavolám si taxíka. Víš co? Co kdybych vzala domů malou, abyste s tetičkou měly více času vše probrat? A zítra mi zavoláš, jestli přijedeš a jak to vypadá s ní. Když bude mít zájem, samozřejmě se dozví více i o léčitelce i o metodě a všech podrobnostech. Má nabídka i s bydlením platí.“

Jana, zaskočená vývojem situace, byla ráda, že tchýně je tak laskavá a navíc, že odjede a nechá je samotné. Dokonce se krátce zastyděla, že tchýni zase křivdila a přitom je to tak velkorysá a starostlivá ženská.

°°°°°°°°°°°

Fejk si koupil na cestu plechovku enerdžáku, cigára a vyrazil k obchodu s razítky. Zatím nikdo nevolal, napadlo ho, že by mohl vypnout mobil, aby se to všechno nějak ještě nezamotalo. Nejdříve razítka, pak bude řešit další. Cesta zabrala půl hodiny, stavil se v KFC pro kyblík s pikantními křidélky a šel rovnou k jejich obchodu. Nikde nic podezřelého, šéfovo auto před krámem nebylo a nikde jinde by neparkoval, protože místa k parkování bylo zrovna dost. Kde je asi šéf? Volali mu už policajti? Třeba se nedovolali.

Jen co odemknul, hodil na pult balící papír a na něm si rozbalil hranolky s kousky kuřete. Nechtěl nic zamastit, ale taky se tu nechtěl zbytečně zdržovat. Na další stůl vedle toho svého si připravil pevné krabice od papírů a začal do nich sypat obsah svých tří šuplíků. Skutečné pracovní pomůcky měl jen nahoře, spodní šuplata měl zamčená a jejich obsah byl právě problematický.

Čeho si však nevšimnul, dvě razítka narazila na hranu krabice, do které vše sypal. Odrazila se pod nešikovným úhlem a spadla rovnou pod stůl, kde nebyla zrovna moc vidět. Naneštěstí šlo o razítko francouzského hotelu s prvotřídní restaurací a razítko německé čerpací stanice, které dost často zákazníci využívali.

Když šuplíky byly prázdné, naházel do nich různé kancelářské potřeby z jiných míst, aby vše vypadalo normálně a přirozeně. K odvozu měl dohromady dvě plné krabice, které nebyly až tak lehké, aby s nimi mohl někde běhat. Kousek se ale nést v pohodě daly. Zavolal si taxíka, místo naložení si domluvil až za rohem, přesně před obchodem se zeleninou. Krabice za roh odnese, takhle to bude nejlepší.

Nyní má pět minut času, což stačí akorát na zhltání kuřete, mastné papíry vezme sebou v igelitce a stopy po návštěvě budou zametené. Sáhnul si pod pult pro igelitku a několik papírových ručníků, aby po sobě vše důkladně očistil. Zbývá jediný problém, kam krabice dát…