Zahran "Vědma" za hranou (Zápis 25.)

Nezvykle střízlivý Fejk se v noci probudil a protože nemohl spát, dlouho a dlouho přemýšlel. Vůbec z toho neměl radost, protože přemýšlení si moc neoblíbil.

Až nad ránem zase usnul, ale tentokrát ve své posteli, na kterou se už těšil. Mlýn dobrý, ale neměl na nic náladu a neplánované koupání ve studené vodě, ještě se sádrou na noze, ho opravdu už dorazilo. Najednou se mu veškerá ta nepohoda, obavy, špína i chlast zajedly, doslova se mu zhnusily. Bylo to u něj jako s tím pohárem, který jednoho dne přeteče a je čas jej odložit.

Když se opět probudil, podíval se kolem sebe a věděl, že takhle nemůže. Nebál se už tolik, ale přesto se dobelhal ke skříni a našel vizitku, již dostal od té záhadné paní, která ho tak rozhodila ohledně blížícího se data. Díval se na ten kousek papíru s telefonním číslem, na kterém bylo napsáno jen:

Hana Zitová, OSOBNÍ KONZULTACE , Telefonická domluva předem nutná .

Vizitku chvíli držel v ruce a uvažoval, jestli jí skutečně chce zavolat. Zjistil, že ani nechce, ale musí. Šel si tedy pro mobil, sedl do křesla a rovnou vytočil její číslo.

Hana si právě chystala teplou snídani, což nedělala často, ale už dlouho neměla snídani na vidličku. Když zazvonil telefon, nečekala nic vážného, spíš jen obtěžování nějakými prodejci. Dlouho jí ale netrvalo, než jí došlo, kdo skutečně volá a na jakém základě. V tu chvíli věděla velice dobře, co provedla a cítila se velice nepříjemně.

Napadlo ji, že nejlepší by bylo říci pravdu a přiznat, že tím nic nemyslela a chtěla jen zaujmout jeho pozornost a vypadat zajímavě. Dělá to tolik lidí, chtěla prostě vypadat jako profesionálka, která něco ví a tím ho nalákat. Jenže zvyk spontánně se vylhat z potíží, byl silnější než ona a navíc by potřebovala být připravená a ona v této chvíli nebyla. Než si uvědomila, co dělá, řekla jen, že měla silný pocit, že se něco vážného v jeho životě stane a že bude mít velké rozhodování. Z toho důvodu mu na vizitku připsala datum. Více prý ale momentálně neví.

Fejk se ještě jednou zeptal, jestli neměla nějaké jasné tušení, že by se mu mohlo něco stát. Na to mu odpověděla, že ne, že to tak být vůbec nemusí a že se může jednat o vážnou volbu týkající se čehokoliv. Tím se jí podařilo celkem vybruslit, alespoň pro tuto chvíli. Fejk hovor hned poté ukončil, Hana však nevěděla, jestli je s její odpovědí spokojen, nebo naopak. Doufala však, že svou chybu alespoň trochu odčinila nebo zneutralizovala. Neměla ze své reakce radost, vyčítala si to, ale ještě stále jí nedošlo, co mohla Fejkovi způsobit.

Jemu se ale ulevilo, nejhorší očekávání se nenaplnilo a necítil ani důvod, jet se s ní poradit. On moc dobře věděl, že má před sebou rozhodování. Buďto se přizná šéfovi a policii, nebo se přizná šéfovi a pak se přizpůsobí tomu, co bude chtít šéf. Druhá možnost byla doufat, že se nic nezjistí. S nabouraným a údajně ukradeným autem by to možná i prošlo, to neví, ale padělaná razítka, která šéf našel, ohrožují i šéfa a není fér, aby ho vystavoval podobným problémům. Vlastně ho to úplně láká. Všechno říct a mít pokoj. Od rozhodování, tajení, pokračování lží. Stejně ty mizerný prachy prochlastal, dělal jen poskoka různým vychcánkům, kteří kradli po desetitisících a on jim k tomu dodával potřebné podklady do účetnictví. Už má všeho plné zuby. Když mu napaří paragrafy ohledně padělaných listin, kradená loga firem… ale když se přizná sám, třeba to nebude tak žhavý. Nejde jen o něj, šéf žádnej hajzl nebyl a není fér, namočit ho do průseru. Jenže soud? Vyšetřování? Co pak?

°°°°°°°°

Tetička nevydržela pátrat na internetu do pozdních nočních hodin, ale stejně to vypadalo jako marné počínání. Když hledala informace o léčitelích, kteří údajně pracují s energiemi, došla jen k závěru, že základ je pravdivý. Nebo spíš, že energie lze skutečně čerpat, ale i vybíjet či předávat. Překvapilo ji, jaký záhadný trend „reiki“ se mezi lidmi v posledních letech rozšířil. Vtipné jí připadalo, že jakýsi původní popularizátor měl prý při půstu halucinace, během nichž dostal klíč k léčení. Právě ona jezdila za léčitelkou do vedlejší vesnice, která se jmenovala Haluciny.

Že by tam lidé mívali halucinace? Jednalo se snad o nějaké zvláštní místo? Něco jako Haluzice na Moravě, kam se sjíždějí ti, kteří si s energiemi hrají? Narazila na zajímavé informace, ale stejně se jí to nelíbilo. Nevěřila, že jde o místa a brány do jiných dimenzí, ale spíše o schopnosti, které určití jedinci měli. Jenže, kdyby šlo jen o energie… nebylo možné oddělit jedno od druhého, jako celek se jí to prostě nezdálo. Ještě záhadnější bylo, že fanatická katolička využívá služeb něčeho, co je u křesťanů považované téměř za okultní praktiku. Tedy alespoň část křesťanstva dává od reiki ruce pryč. Jenže tetička nevěděla o metodě Anny nic více, jen to bylo také o energiích, takže daleko se v rozhodování nedostala.

Zatímco Líba se ráno nemohla probudit, protože ponocovala, Jana celá netrpělivá přiběhla za tetou a hned jí téměř šeptem říkala, že našla prášky, které tchýně zcela jistě vyrábí sama. Teta nechápala, jak může tchýně vyrábět prášky, ale Jana jí to hned ukázala. V kapse měla dva do sebe zabalené papíry, oba dva rozbalila a položila tetě na postel. V obou dvou byl stejný prášek, ale vlastně to byla jen umělá oválná tobolka skládající se ze dvou částí, které šly snadno rozpojit, což Jana hned udělala. Když obsah jedné tobolky vysypala, byl vidět na hrubo rozdrcený žlutý prášek. Když vysypala obsah tobolky druhé, byla vidět směs bílého jemného prachu a jakýchsi zelených kousků, které byly asi rozdrceným vnějším obalem nějaké tablety. A přestože byla teta chytrá, potřebovala pár vteřin na to, aby jí došlo, že tchýně do stejných tobolek drtí dva druhy prášků, ale nikdo to neví.

„Kde jsi je našla?“ podívala se na Janu, která byla velmi rozrušená, dokonce se jí třásly i ruce.

„Tenhle byl na tácu s prášky, které má k dispozici Renata Křížová. Dostala ho od tchýně, aby je dala panu Zoubkovi. Dává jí naráz prý maximálně dva. Fasuje vždycky pouze na jediný den. Jeden jsem zatím sebrala. A ten druhý měla u sebe tchýně. Má takovou krabičku na léky, ale úplně zvlášť má v šuplíku tyto prášky. Na lahvičku si dokonce napsala, že jsou to léky na bolest pro Josefa. Asi, aby na to nikdo nesahal, protože v lékárně má i jiné běžné prášky na bolest.“

„Takže si je vyrábí sama, v jedněch tobolkách je nějaká klasika proti bolesti a v druhých tobolkách možná jen nějaký vitamín nebo něco, co mu prostě nepomůže, když má bolesti a trpí,“ zrekapitulovala si teta.

„Svině, já jsem o sobě pořád pochybovala, že praštěná jsem já, ale ona je opravdu tak zlá, jak se mi jevila. Ještě jsem se nedávno svěřovala té kartářce, že na mě určitě vymýšlela různé pasti, ale sama jsem nevěděla, jestli nefantazíruju. To jí snad i zavolám, aby věděla, že tchýně je doopravdy blázen a totálně vyšinutej a nebezpečnej člověk.“

„Musím teď do těch Halucinací, nebo jak se to tam jmenuje. Počkej, až přijedu, budu přemýšlet, co s tím.“

Jana opatrně složila jeden papír a použila ho jako násypku k tomu, aby dostala rozdrcené prášky zpátky do tobolek. Když skončila, dala tobolky zpět do papírů a nervózně přecházela před koupelnou, ve které již byla tetička.

„To jí nesmí projít! Kdoví, co všechno dělá za našimi zády a co má v plánu. Ona nemá žádné hranice,“ řekla ještě tetičce a pak ji doprovodila k autu, které již čekalo u velkých kovaných vrat. Když teta odjela, Jana neudržela mohutný vnitřní přetlak a zavolala kartářce Haně, aby se ještě někomu svěřila. Řekla jí, že tchýně je psychopat, že týrá svého manžela a kdoví, co všechno má celkově na svědomí, protože týrala i své zaměstnance.

Hana nevěděla, co na to vše má říci, jen se účastně zeptala, jestli Jana nepotřebuje nějak pomoci, i když neměla představu, jak. Hovor však náhle ukončily, Jana totiž uviděla tchýni a potřebovala ihned přestat mluvit. Slíbila jen, že během dne zavolá a zavěsila. Vůbec netušila, že tchýně ji dobře slyšela a že přišla proto, aby nic dalšího nemohla do telefonu už povídat.

°°°°°°°°

Antonín Chytráček, příbuzný Adély, který se před krátkým časem nechal přejmenovat na Chytrolína, dostal ráno dopis od maminky Petra, kterému nedávno zachránil život, nebo mu spíš navrátil dech v okamžiku, kdy už mu odumíraly mozkové buňky šmahem. I když se s rodinou nestýkal, pozvali ho do Prahy na návštěvu. V případě, že prý nebude chtít přijet sám, vypraví se oni za ním, aby mu poděkovali za zásah, který byl schopen udělat pro záchranu života jejich syna.

Když nad tím Chytrolín přemýšlel, o jejich návštěvu moc velký zájem neměl. Nejraději by se setkal na neutrální půdě, odkud může vždycky odejít. Na druhou stranu, stále mu leželo v hlavě, že by měl zbytek rodiny seznámit s historií rodu, když už se ji náhodně dověděl. To, že jsou v rodině dvě rodové linie, nikdo z nich netušil, a dokonce nevěděli ani o tom, že jméno Chytráček není jejich původní. Rád by je s tím obeznámil, ať už si to pak zpracují jak chtějí, myslel si pro sebe.

Hned ráno se sešel s paní Magdou, neboť měli domluveno, že půjdou do lesa na houby, jelikož bylo stále nezvyklé teplo. Když jí řekl své novinky a že možná pojede do Prahy, ráda se k němu připojila, protože i ona měla v Praze nějaké zařizování. A tak se během chvilky dohodli, že hned druhý den pojedou spolu, ale až někdy po obědě, aby to všem vyhovovalo. Paní Magda se nabídla, že vezme své auto, protože Chytrolín žádné neměl a jí se vlakem harcovat nechtělo.

°°°°°°°°°

„Pojď se mnou, Jano!“ přikázala přísným, i když tichým hlasem tchýně. Jana najednou nevěděla, jak se zachovat. Nejraději by se s ní pohádala, ale vlastně to neuměla. Během okamžiku změkla a mechanicky poslechla, ačkoliv nevěděla, co jí tchýně chce. Vypadalo to ale na průšvih, protože zjevně Janu slyšela.

Napadalo jí, že ji tchýně zase vede dovnitř, aby se modlila za odpuštění jako dříve, ale něco bylo jinak. Adéla mlčela, rychle šla do vstupní chodby domu, ze které byla odbočka k její soukromé kanceláři. Jana se v chodbě zastavila, protože nevěděla, co dál. Tchýně ji však nenechala přemýšlet, ukázala rukou a řekla: “Pojď, musíme si vážně promluvit.“ A Jana ji následovala, i když měla strach, že něco se děje. Rozhodně věděla, že se jí dál nechce, ale neuměla se vzepřít.

Tchýně rychle prošla svou kanceláří, otevřela další dveře a provedla Janu skrz jinou malou místnost do své galerie. Tam hned zatočila doprava, ze stolu popadla špinavý provaz a okamžitě zaútočila na Janu, které nic takového nečekala. Než se nadála, provaz měla kolem krku a byla přišlápnutá k zemi tak, že sotva dýchala.

„Ty mi v cestě stát nebudeš! “ dýchavičně promluvila tchýně, která na Janu překlopila celkem těžký dubový stůl stojící hned vedle a provaz omotala okolo jedné z jeho noh, kdyby Jana chtěla bojovat. Ta ale neměla možnost, protože měla vyražený dech a nemohla dělat nic. Moment překvapení dával tchýni výhodu, kterou potřebovala a také ji hned využila. V kanceláři měla tašku s výbavičkou, kterou si koupila kvůli tomu perverzákovi, vyndala si jen pouta a pro jistotu vzala i roubík v podobě hnusné kuličky, který se upnul v místě úst pomocí třmínků jako u koně.

„A tady máš udidlo do huby, teď ani necekneš a budeš si odpykávat každé své křivé slovo, které jsi o mně šířila,“ zlostně zasyčela Adéla, která provaz za zády nahradila pouty a přikšírovala Janě na hlavu odporný postroj, který měl sloužit jako roubík. A protože stále hrozilo, že by Jana mohla nějak utéct, odvlekla ji k velkému kříži, který stál osamocený jako oltář u kratší zdi poměrně dlouhé místnosti a ke kříži ji pomocí provazu připoutala. Sice nebyla ukřižovaná, ale spoutané ruce za zády ji bolely a od kříže se pohnout nemohla.

Teprve, když Jana obtížným dýcháním srovnala deficit kyslíku a nadbytek kysličníku, rozhlédla se kolem sebe a pochopila, co si to Adéla z Německa objednala…

Large Visitor Map