Zahran "Vědma" za hranou (Zápis 16.)

Jakmile tchýně zmizela, Jana hned utíkala za tetičkou, aby spolu mohly probrat vše ohledně její léčby. Z celé situace byla opravdu čím dál zmatenější, protože tchýně se jí zdála nějaká divná, ale její nabídka byla úžasná. Kdo se v ní měl vyznat?

Teta byla ráda, že ji Jana od paní Bémové vytáhla, protože sousedka přešla již k intenzivnímu drbání a tetu něco podobného opravdu nebavilo. Mluvit o tom, jestli má tamta herečka silikony nebo na pláži vypadala špekatá, to snad nemůže zajímat nikoho, uvažovala znechuceně tetička a jen stěží se ovládala, aby neřekla něco jadrného.

Když se dostaly zpátky do bytu, Jana vše tetičce vylíčila a čekala, co bude teta nabídce od tchýně říkat.

„To je nějaký divný, já tý ženský nevěřím prakticky nic. Ona by pro mě udělala něco dobrého jen tehdy, když by na tom vytřískala ještě víc. Musela by mít sakra důvod, aby se snažila, nebo aby mi dokonce zaplatila léčbu. To není samo sebou,“ přemýšlela nahlas a kroutila přitom hlavou.

„Třeba je sama nemocná a má nějaký záchvat dobročinnosti. To přece lidi mívají, že ve vlastní krizi rozdávají almužny žebrákům a tak. Promiň. Nemyslela jsem tebe. Ty nejsi žebrák.“

„V tomto případě jsem, protože si měsíční léčbu u nějaké renomované léčitelky nemohu dovolit. Jediné co mám, je tento byt, pár kusů nábytku a malý důchod. Obě víme, že tvá tchýně chce tento byt a počítá s tím, že ho zdědíš. To je také pravda, ale měla bych dát do své závěti nějakou podmínku. Například, že byt nebudeš moci prodat, nebo alespoň jistou dobu. Jinak tě o něj připraví.“

„Co tedy řekneš na tu její nabídku?“

„Nevím, o jakou léčitelku jde. Kdyby chtěla, abych to věděla, určitě by ti informace poskytla. Dejme tomu, že je ochotná vše zaplatit a vybere si to u mě v podobě bytu, nebo nějak jinak. Ale s tím bydlením u vás, ještě si vše budu muset pořádně rozmyslet.“

„Máme tam hodně změn. Bouraly se staré hospodářské místnosti, vyklidily se i sklepy a dokonce i půda. Všude se stavělo, renovovalo, každý máme svůj byt, tchýně dokonce i svou galerii, ale ta je jenom její. My máme byt v patře, tchýně s tchánem obývají přízemí, ale jsou tam další a další možnosti. Budeš mít svůj apartmán pro hosty, dokonce s kuchyňkou a vlastním vchodem. Tvůj apartmán má už vlastní topení, všechno je tam nové a pěkné.“

„To zní zajímavě. Co by tedy po mě mohla chtít jako protislužbu? Zavolej jí a zeptej se, o jakou léčitelku jde a pak se mi podíváš zase na internet. Já s tím pořád neumím.“

Jana zkusila zavolat tchýni, ta právě odcházela z kanceláře pana Drobného a přicházela k vrátnici. Načasování jí vycházelo skvěle, zdržela se jen pár minut a hned jí volala snacha. Nikdo by nevěřil, že dělala nějaké nepravosti za bílého dne.

Jana se dozvěděla jméno léčitelky, stihla pozdravit i malou Rebeku, která měla pusu plnou medvědů a vše se zdálo naprosto v pořádku. Tchýně si v duchu mnula ruce, protože po této návnadě, kterou nahodila panu Drobnému, docela jistě její plán vyjde. Už se nemohla dočkat, až vše zacvakne na své místo.

°°°°°°°°°°°

Kartářka Hana „Zahran“ rozsvítila další světlo, protože v místnosti bylo již šero a nových karet nebyla ještě nabažená. Egyptské byly pěkné, ale nejdříve si zajede Rider – Waite tarot. Ještě občas vzpomněla na cikánku, co jí věštila, ale byla z toho znechucená. Zajímavé bylo, že pokaždé, když si vzpomněla na ni, vybavil se jí i ten kluk z obchodu s razítky, kterého tak trochu obelhala. Nelhala, jen se dělala zajímavou, a to jí začínalo být nepříjemné. Měla skoro nutkání se mu omluvit nebo něco udělat, ale šlo jen o letmou myšlenku.

Napadlo ji vyložit si na Janu a na její tchýni, když v tom zazvonil telefon. Jana. Hanu pobavila souhra náhod a když zjistila, že Jana má právě čas a ptá se, zdali-může teď přijít, hned souhlasila. Alespoň dokončí, co spolu začaly a ještě vyzkouší nové karty.

°°°°°°°°°°

Jana se nejdříve stavila v internetové kavárně u Vltavské, kde již dvakrát nebo třikrát v minulosti byla a zjistila, že kavárna stále funguje, což potřebovala. Během chvíle vyhledala informace o léčitelce, která o sobě poskytla jen pramálo informací. Na její prezentační stránce byla pouze zmínka, že v učení byla u šamanů a k léčení používá energie. Jako doplňující prostředky používá prý nějaká úžasná léčiva od indiánů, která jsou v omezeném množství k dispozici přímo u ní. Jedná se prý o produkty ze stromů a jiných rostlin původem z jihoamerických pralesů. O stejných léčivech se jinde nepsalo a když někde podobný název byl, psalo se o výtažcích v přehnaných superlativech. Ale na její stránce nic nebylo. Asi reklamu nepotřebovala, napadlo Janu.

Co bylo zajímavé, na stránce nebylo ani telefonní číslo a tak se Jana rozhodla využít jedinou možnost kontaktu a léčitelce napsala vzkaz přes e-mail, ve kterém uvedla své telefonní číslo a důvod svého zájmu. Hned poté dopila svou jedinou kávu, zaplatila a z kavárny spěšně odešla. Vycházelo jí vše akorát, k Haně je to jen pár minut chůze.

Když k ní dorazila, byla už skoro tma. Poprosila o trochu vody a vše Haně povyprávěla, protože se jí zdálo, že od včerejška se stalo strašně moc věcí, i když to vlastně pravda nebyla.

Hana poslouchala detailní informace o tchýni, tetičce a nečekaném návrhu, ale co ji skutečně zaujalo, bylo něco úplně jiného.

„Ona má svou galerii a začala jezdit na koni?“ nebyla si jistá, proč ji to zmátlo, ale možná si tchýni původně přestavovala jako vesnickou Boženu, která lítá po vesnici v silonové zástěře s kytkama a na hlavě má šátek.

„Ona celá léta koně nechtěla, prý nestála o zbytečná zvířata, ze kterých není užitek, ale nedávno nechala vyklidit a vybílit konírnu, část nařídila zazdít, ale stání pro dva koně zachovala. Pak si pořídila koně. V té zazděné části jsou nová masivní vrata s kováním a chystá si tam další sbírku nějakých starožitností. Nedávno u nás byla jakási malířka z Německa a domlouvaly spolu nějakou velkou sbírku, nějaký cyklus. Nevím, to jsem jen zaslechla.“

„Tak se na ni podíváme, jak to s tou vaší tetičkou vlastně myslí a zda se jí dá věřit.“

Jana zamíchala nové karty, vybrala si dračí tarot.

„Proč jste si, Jano, vybrala tyto?“ zeptala se Zahran, která zjistila, že co se týče tchýně, sáhla by po těchto kartách asi také. Nevěděla ještě proč, ale draci, hrady, koně a jiné kulisy, které na kartách byly, jako kdyby k ní nějak seděly.

Obě se dívaly do karet a ani jedna z nich neměla dobrý pocit. Zahran viděla slunce, která doteď považovala za pozitivní kartu, ale ve slunci jako kdyby draci hořeli a celý výjev působil velmi bolestivě až drasticky. Vedle byla karta měsíc, kde drak byl téměř prosvícen. Zahran měla v hlavě myšlenku, že energie toho měsíce je zdravá asi jako nukleární výbuch. Vůbec se jí to nelíbilo.

Celá sestava karet, i když by mohla být chápána jako pozitivní, působila na Hanu děsivě, ale nedokázala říct proč. Vlastně ohledně toho neměla žádné myšlenky a nemohla jen říkat, že se jí to nelíbí.

„Řekla bych, že tchýně slovo splní a léčitelce skutečně zaplatí. Asi má nějaký důvod, proč jí chce pomoci. Možná jde opravdu o ten byt a chce si ji prostě zavázat, abyste o něj nepřišly. Sama říkáte, že půjde o zisk minimálně pěti milionů a za to jí nějaká investice asi stojí. Ale má tady kartu blázen a slunce a měsíc a velekněžku, zase toho velekněze a císařovnu. Nějak se mi to pořád nelíbí. Už mě několikrát napadlo, že blázní a přitom jde veskrze o dobré karty. Něco velkého se s ní děje. Možná má jen velikášské nápady.“

Jana se dívala a také nevěděla. Zmatené pocity z tchýně měla dnes i ona, ale nedokázala odhadnout, čím to bylo způsobené.

Vypadala jak domina, ano. Poslední dobou se začala jinak oblékat, měla v domě zamčená místa, kam nikdo nemohl. Dokonce si tam dala nainstalovat alarmy, a kódy pro vstup znala jen ona. Nikdo se jí do jejího soukromí ani nemontoval, všichni věřili, že to dělá kvůli své sbírce obrazů a nějakým plastikám. Na koni jezdit uměla již od mládí, nyní si zamilovala své vyjížďky a více se zajímala o dění v obci. Zejména přestavbu kaple na kostelík mocně prožívala. Jana měla dojem, že hodlala přispět nějakým dalším darem, ale více nevěděla. Ano, byla divná a jiná. Méně se teď zajímala o firmu, všem se tím ulevilo a více se zajímala o cosi svého, ale s tím se nikomu nesvěřovala…