Zahran "Vědma" za hranou (Zápis 15.)

Tchýně, která vypadala velmi dobře na svůj věk, tedy, když jste ji nestudovali moc zblízka, prohlížela právě svůj zadek v zrcadle, když zazvonil její telefon. Otočila se ke stolku, na kterém měla položenou novou kabelku a mobil spěšně vytáhla.

„Zoubková, ano Adéla Zoubková. No ano, to jsem já,“ řekla už poněkud podrážděněji. „Kdo volá? Ach tak. Jo, to jsi ty?... Ano, toto je mé nové číslo... Tak hlavně, že jste ho sehnali... Jo, až na firemních stránkách... Jak se máte? No, my se máme obstojně, manžel na tom není dobře, ale jinak vše funguje, jak má. A proč voláte?“ přešla rovnou k věci, protože se jí zjevně nechtělo mluvit.

„Ano, viděla jsem v televizi, že Petr měl nehodu a málem ji nepřežil... Nepovídej?.. Ano, Antonín Chytráček je z rodiny, jestli tedy bydlí nad Rakovníkem, v nějaké vesnici. To je asi ten samý... On zachránil život Petrovi? No, to je k nevíře. Dva příbuzní, kteří se neznají a náhodou jeden zachrání život tomu druhému?... No, jak říkám, cesty Páně jsou nevyzpytatelné... Proč se nechal přejmenovat? No, on byl vždycky divnej, tím se vše jen potvrzuje. Jak se teď jmenuje?.. Chytrolín? To je vtip? On už jeho děda byl neznaboh a je vidět, že celá tahle větev familie vyrostla nakřivo... No ano. Tak dobře, někdy zavolej. Pozdravuj doma. Pa.“

Jana sledovala tchýni z kuchyně, slyšela vše a byla zvědavá, co se děje. Vytušila, že je řeč o Petrovi Chytráčkovi, zpěvákovi z rodiny tchýně, ale vlastně se s ním ještě sama neviděla. Ví však, že nedávno měl Petr nehodu, doma se o tom bavili, ale nikdo za ním do nemocnice nešel, protože až tak blízké vztahy mezi sebou neudržovali. Věděla jen, že tchýně byla za svobodna Chytráčková a že přízeň je z její strany. Vlastně její původní jméno k ní pěkně sedělo, i když by se dala najít ještě lepší a příhodnější příjmení.

Tchýně ukládala telefon do kabelky, když se Janě najednou zdálo, že i z profilu vypadá jinak. Měla nezvykle štíhlý pas, jako kdyby byla utažená v korzetu. Celá silueta byla jiná, teď ji dokonce napadlo, že vypadá jak domina. Měla nejen černý oděv, ale i nové vysoké kozačky, vypasované černé sako a sukni také nezvykle obepnutou. Vlasy měla vyčesané vysoko a v nich jakési spirály, které zvětšovaly účes a měnily celý její vzhled.

„No nic, já už půjdu,“ řekla ona, schovala mobil a z kabelky si vytáhla rtěnku. I na to Jana zírala, protože vše bylo jakési jiné. Viděla už tchýni se malovat, ale takhle? Co to bylo najednou za madam?

„Představ si, volala švagrová. Petra při té nehodě, která se stala v nějaké vesnici, zachránil přímo náš pokrevní příbuzný. Ale takovej ňouma, nestýkáme se s ním. Ale Petr naboural přímo do jeho domu a ten ňouma mu poskytl včasnou a jakousi klíčovou pomoc. Oni se ani neznali, ale zjistilo se, že to byl on a přitom si dokonce z nějakého neznámého důvodu nechal změnit jméno z Chytráčka na Chytrolína. To je vrchol. To nevymyslíš.“ Dokončila řeč i své líčení.

„Oni ho chtějí pozvat do Prahy nebo za ním jet, kdyby nechtěl přijet sem. Tak u toho být asi nemusím.“

Jana jenom koukala a pořád měla neodbytný pocit, že s tchýní se něco stalo. Jen nevěděla, jestli je to k dobrému, nebo ke zlému.

„No nic, my s Rebekou půjdeme, jestě si trochu vyrazíme po obchodech a pak pro nás někdo přijede, nedělej si starost. Hlavně se domluvte se tetou, jak to bude s tou léčitelkou a bydlením a vším.“

A jak se tchýně nečekaně objevila, tak i zmizela. Doslova jako pára nad hrncem. Rebece jen vzala bundu, obula jí boty a byly pryč. Jana stála v předsíni lehce zmatená a měla silný pocit, že něco nehraje, ale tchýně byla skoro jako mílius, když tedy opomene pohřební chryzantémy a silně nevhodné řeči na začátku.

°°°°°°°°

Fejk, kterému se podařilo obě krabice dopravit až k baráku, rozkopl hlavní dveře a štrádoval si to rovnou do sklepa. Klíče od něj má sice nahoře v bytě, ale nebude tahat bedny sem a tam. Nejdříve je dopraví ke sklepu, pak vyřeší zbytek.

Sklep vypadal přesně jako ve filmu „Kulový blesk“, ve kterém stará Jechová otravovala a sklep se jí zdál moc daleko a hluboko. Tu scénu měl Fejk rád, pokaždé se tomu smál, až se za břicho popadal. To byl vlastně jediný důvod, proč svůj sklep občas i využíval, protože jinak by se tam s ničím netahal. Dokonce ho ukázal i pár kámošům, aby se tomu společně zasmáli. Jechová byla nejlepší baba co znal, nejraději by si její plakát umístil přímo do sklepa.

Teď uloží do sklípku své „citlivé materiály“, tady jim bude nějakou dobu dobře. To je dálka, smál se v duchu hlasu báby Jechové, kterou slyšel, jako kdyby šla za ním. A ta hloubka. Usmál se té hlášce, a v tom špatně našlápnul na jeden mírně vydrobený a poškozený schod.

Pád byl drtivý a vše rozsypané. Snažil se zvednout a srovnat, ale noha ho zradila. “Kuuuurva!“ zaláteřil z plna hrdla. „Do prdele!“ S obtížemi se posadil a začal ohledávat škody. Něco bylo s kotníkem, bolelo to jak čert. Řval by, ale raději se pokusil sesbírat vše, co měl pod schody vysypané. Naštěstí blbě našlápl až na konci schodů, takže vše se rozsypalo v jednom místě a bylo možné to posbírat.

Sykal bolestí, ale vše rychle sbíral, aby mohl co nejdříve nahoru. Když razítka i papíry byly zpátky v bednách, vzal mobil, ale signál pražádný. Bude si muset pomoci sám.

Na nohu se mu podařilo stoupnout, ale hodně bolela. Nicméně udržel se a to bylo dobré. Nejdříve odnesl jednu krabici, pak druhou. Nadávat mohl z plných plic, široko daleko nebyli žádní jiní posluchači, než potkani. Těm to ale nevadilo.

Začínal si na bolest zvykat a tak postupně vystoupal ze sklepa k výtahu, který ho naštěstí odvezl až k bytu. Uvažoval, že sebou rovnou plácne do postele, ale raději ať má vše za sebou. Vzal klíče a do sklepa se vydal podruhé. Teď už mu ta dálka a hloubka nepřišla zábavná ani s Jechovou, protože bude muset k doktorovi, tohle nevypadá vůbec dobře, i když chodí.

Jen co zamknul bedny a vykulhal zase až domů, vzpomněl si opět na poradkyni a datum 5.listopadu. To snad není možný, napadlo ho. Kde to vezme konec? Nebo to skončí až pátého? Když to půjde tímhle tempem, pátýho bude mrtvej.

Noha zatím nenatékala, položil si ji vysoko na křeslo a zapálil si cigáro. Na stolku stála ještě flaška od včera. Helemese, potěšil se pohledem na ni. Jako na zavolanou. Naklonil se k láhvi, otevřel a zhluboka se napil. Měl sice chviličku pocit, že té kořalky bylo trochu moc a že ji možná vyzvrací, ale dalo se to rozdýchat a pak přišla úleva. Tak, to by bylo, říkal sám sobě. Razítka byla v bezpečí, ale co noha a co auto? Místo aby problémy ubývaly, nějak se nabalují.

Teď se musí rozhodnout, jestli bude řešit nohu nebo auto a nebo nic. Konec konců, o krádeži auta stále jako neví, takže proč by to iniciativně hlásil? Noha třeba není zlomená, možná jde jen o výron. Ukáže se později, jestli ji rozchodí, nebo co vlastně. Otevřel znova láhev a přihnul si skoro stejně, jako předtím. Zapálil si hned druhou cigaretu a měl pocit, že možná ani nevstane. No, to by nebylo dobrý. Raději odložil flašku, aby ještě mohl chodit a neplazil se jako Meresjev. Dokouřil a pokusil se vstát. Noha ho nosit nechtěla, ale s alkoholem se mu vše lépe snášelo. Nebo mu to začínalo být jedno.

Přesunul se počítači, tam se mu však špatně sedělo a tak se vrátil k sedačce, kam si přinesl jednu limonádu, ještě jednu a zároveň poslední láhev kořalky, náhradní cigára a pustil si film, protože zbytek bude řešit zítra. Z posledních sil si donesl ještě ručník a mísu se studenou vodou na obklady.

Ani nevěděl co má v dývku, už dlouho si nic nepouštěl. Snad to bude něco slušnýho a dlouhýho, aby nemusel vstávat. Měl jakž takž štěstí, v přehrávači byl Vlk z Wall Streetu, ten je dlouhý dost a minule byl ožralej, takže dnes bude mít premiéru, protože si skoro nic nepamatuje. To je výhoda chlastu, člověku se filmy neokoukaj, zasmál se své vlastní vtipné úvaze.

°°°°°°°

Adéla Zoubková, Janina tchýně, věděla přesně, kam potřebuje jít. Jednak musela zajít do obchodu se speciálním prádlem, tam se zároveň převléknout a hned poté měla domluvenou schůzku s jistým vlivným člověkem, který měl dobré a hlavně působivé vztahy s církevními hodnostáři. Potřebovala jen maličkou službu a to mohl zařídit právě tento člověk. Byl trošku perverzní, toho si byla dobře vědoma a tak se musela dobře připravit, aby pak udělal to, co po něm chtěla.

Vše měla promyšlené. Na internetu si našla sexshop, který měl to, co ona chtěla, ale potřebovala si výbavičku skutečně odzkoušet. Hned za rohem byla cukrárna, kam odložila Rebeku a prodavačku poprosila, ať na malou zatím dohlédne, že ji za chviličku vyzvedne. Do ruky jí dala dvoustovku navíc, aby se prodavačka více snažila a nebrala svou úlohu na lehkou váhu. Pak vše vysvětlila Rebece, která dostala velký pohár a zmizela v obchodě, kde ji nikdo neznal a kdyby přece jen, asi by skončil špatně, protože ona by přece do nějakého podobného podniku nikdy nešla.

V převlékací kabince si sundala svůj korzet a navlékla na sebe lepší, který více vyhovoval aktuálním potřebám. Protože si nebyla jistá, zdali vše klapne, byla tak trochu připravená již z domova, ale tento nový byl skvělý. Měla prádlo jenom krajkové, ale nyní bude potřebovat latex a řetízky. Tedy alespoň podle toho, co o panu Drobném slyšela. Vzala si ještě pár předmětů a doplňků navíc, bude lepší nic nenechat náhodě.

Vrátila se pro Rebeku do cukrárny a naprosto spokojená z toho, jak vše vychází, zamířila směrem k úřadu, kde onen muž měl pobývat. Ve vrátnici měl kdosi službu, dozvonila se snadno a Rebeku předala opět k hlídání. I tentokrát na vrátné myslela, koupila v cukrárně značkovou láhev vína a balení belgických pralinek k tomu. I Rebeka si připadala jako o narozeninách, protože dostala velký pytel medvídků a časopis k prohlížení.

Adéla byla uvedena do kanceláře, hned poté zamkla dveře, odložila sako a pustila se do vyjednávání ohledně jednoho choulostivého církevního daru. Pan Drobný, který byl skutečně nevysoký, ale dost tlustý, okamžitě zvlhnul na pleši, pohled se mu zakalil a začal polykat stejně, jako když hladovějící pozoruje a zároveň čichá závěrečné fáze grilování křupavoučkého selete…